Nové a novější
JE ČAS JÍT (Rozhovor s útěkem)
Do skla
se dívám
oči
na mě žaluj
že snad
něco skrývám
vím jen
je čas už jít
(vím jen
je čas už jít)
Jsem
to já sám?
Nevím
koho uvnitř mám!
Zanícené
rány si drásám
před zrcadlem
ho však nepotkám
(Je čas jít)
Slova říkám
která zraní
Nenávidím
když se bráním
Jiné trápím
a mě to bolí
Rány léčím
bílou solí
Vím je, mám už jít!
(Je času už jít
vím, že už dál mám jít)
Hned na první kroku
se ztrácím, ztrácím
Před čím mizím
nemám zdání
s sebou vláčím
co jiné zraní
Nezvítězím
když utíkám
Nebráním se
když kdosi říká
'Vstávej, máš jít!'
KUFR
Zaprášený kufr jsem dal ze skříně dolů
leží tam už léta, možná cojsme spolu
vycvyknout zámek jde už trochu ztuha
proč jsem ho sundal by kdo těžko uhád
anebo vlastně - vždyť na to nic není
kufr je stejný, ale nás čas trochu změnil
sbírám haraburdí, tiším nepokoje
pod víko kufru hážu jenom věci moje
Vždycky jsem chtěl splnit, co na očích ti vidím
plním to i teď, tak nevím, proč se stydím
kufr napůl prázdný, už není tam co strčit
snad vzpomínky, co s nimi? Jak vzteklý pes vrčí
Celá léta čekal na tuhletu chvíli
nejspíš si byl jistý, proč by se měl mýlit?
Věděl to už dávno, jen my jsme nechápali
nedával nám šanci, jen čekal, až ho sbalím
Jako hříšnou duši táhnu ten svůj loďák
ale nehrnu se pryč, jak velká voda
spíš krok za krůčkem lapám po dechu
a stejně jako kapky deště po plechu
se tříští volným pádem z oblohy
sypou se mi myšlenky na zempod nohy
nemám páru, kam ho zas pak strčím
ani on to neví, teď už jenom mlčí
Za těžkými kroky se už jenom voda zavírá
jak plachetnice můj kabát vítr nabírá
a vláčí mě s kufrem rozbouřeným mořem
ale možná už bude v dálce maják hořet
doplujem k přístavu, budeme v bezpečí
já a ten kufr, co ráno mě přesvědčil
že je právě čas dát ho ze skříně dolů
a vydat se na cestu sami dva spolu
SKLENICE JE NAPŮL PLNÁ
Snad si to stihnem všechno říct
máme toho zvládnout fůru
budeme celé noci vzhůru
necháme u lampy kroužit můru
a čas, doufejme, se bude vlíct
I tak to stěží postačí
život se nám tak trochu půlí
nebulím nad rancem smůly
že nám není osud příliš k vůli
to nás sotva omráčí...
Ref.:
Sklenice je napůl plná
že jí půl schází je jen zdání
když na to přijde, můžem pít i z dlaní
a s padající hvězdou si přát přání
ať zůstane ta sklenka aspoň napůl plná
Snad si to stihnem všechno říct
občas do řeči někdo z nás skočí
je toho spousta a čas se nějak rychleji točí
ale tento příběh chceme celý dočíst
poslední závoj z něho svlíct
I tak to stěží postačí
tak aspoň to, co ještě zbývá
třeba i mlčet a do očí si dívat
vždyť možná se na další stránce skrývá
kouzlo mezi bodláčím...
Ref.:
Sklenice je napůl plná
neumřeme žízní ani hlady
dřív to nešlo, tak aspoň teď a tady
můžem si přát, ať je to nadýl
ať zůstane ta sklenka aspoň napůl plná...