Neomluvená absence
V(e) tvých ozvěnách se ztrácím náhle se propadám plamen pohasíná Ref: Prohry sbírám s křídly vran přání (touha) se ztrácí v černých dírách (je) láska a pár našich snů na kroužku klíčů naposled svírám ten tvůj chladí ve dlaních má být můj 2. V okně svítá a ránem, kdy noc se končí krátí se víra šepot křídel ji vyhání Ref.: Prohry sbírám… Fine: V(e) tvých ozvěnách se ztrácím náhle se propadám plamen pohasíná VÍTR NEŽ ZAČNE VÁT vítr ráno dřímá chvíle bezvětří (si) užívám dívej slunce vychází vůni paprsků už mívá nevyzvídej, co se bude dít vítr teď chci cítit, nech mě jít ten vítr než začne vát ve vlasech ho už cítím zůstanu chvíli stát tam kde zachytím ho do sítí vítr až začne vát tak pohladí mi mou tvář a s vlasy si bude hrát až začne ten vítr vát vítr chvíli váhá když se probouzí ze spaní sílí vlasy rozcuchá nic ho nedrží nebrání pod blůzu mi vklouzne bez ptaní s tvými doteky se předhání ten vítr než začne vát… tvář svou větru nastavím chvíli nedýchám svádí mě a objímá vůně zamíchá v bezvětří chci ještě chvíli stát než začne ten vítr vát vítr mírně dýchá když pak s únavou ustává v přítmí si vlasy rozplétám vůně od léta zůstává jako vítr svádět mě teď smíš na bezvětří žárlit nemusíš ten vítr až začne vát… JINDE, NEŽ MÁM BÝT Bloudím jinde, než mám být nestíhám se vrátit správná chvíle, špatný byt účet ‚dal-mám dáti‘ Řeším, co mně kdo má dát a co ode mě si vzít začínám se trochu bát proč kdo sel tak nesklízí Ref.: Vím, kde místo mám jinam mám jít už čas svůj chci nemarnit Kde místo mám tam sama potají se chuť schovat mívám jsem jinde, než mám být Zasela jsem lásky lán zarostl mi pýřím sedla na ně hejna vran za nocí netopýři Pohled z okna neznámý vím, že nepatřím sem jiné nebe s hvězdami jinak zní déšť na římse Ref.: Vím, kde místo mám jinam mám jít už čas svůj chci nemarnit Kde místo mám tam sama potají se chuť schovat mívám však jak se tak dívám stejně jsem jinde, než mám být Jinak jsem to chtěla mít vzalo to vítr jiný teď jsem jinde než mám být vyrážím klínem klíny Pohled z okna neznámý je stejný celá léta stejné je nebe s hvězdami nová je touha létat NA KŘÍDLECH VRAN
1.
Na křídlech vran
Jen průvan na stole náhle sfoukl (zhasnul, zhasl) svíci
A měsíc věčně (věků) bdící
je jen strážcem našich rán
Jen průvan na stole náhle sfoukl (zhasnul, zhasl) svíci
A měsíc věčně (věků) bdící
je jen strážcem našich rán
Na křídlech vran
DÝL…
Můj zájem ztrácí
ten kdo někde dlouho v koutě stává
Zlým neoplácím
neposlouchám, jak tu roste tráva
Dýl
a šance tvý spadnou
dýl
než dá se zvládnout
dýl
a marná tvá snaha
zlým neoplácím,
ale nečekám dýl
Tvůj zájem ztrácím
ten kdo spěchá je zas brzo v cíli
mám horkou krev ve spáncích
není špatně, když se člověk mýlí
Dýl
pak můžeš být se mnou
dýl
si můžem sednout
dýl
než jenom chvíli
můžem spolu být
hodněkrát dýl
V těch chvílích
čas míjí
v hodinách neodbíjí
a přání
se spíjí
mrazení cítím šíjí
Dýl
než co nám čas změří
dýl
než vyjít jen z dveří
dýl
vždyť pospíchat je marný
(když) můžem spolu být
hodněkrát dýl
V těch chvílích
Čas míjí…
DÉŠŤ
chlad smutných rán
v klubíčku se choulívám
tvář v polštářích
tady mi už moc schází
bojím se oči otevřít
a vím, že mám jen málo
říkám si, že se všechno vrátí
to chci nejvíc
Ref.:
déšť
po skle okenním mi stéká
a smutek donaha svléká
mě budí
déšť
kapky chladivé ráno probouzí
slyším
ten déšť
na stůl pro dva prostírám
káva tvá zas zůstává
jak včera i jak před týdnem
namlouvám si – možná
vrátíš se každou chvíli vstoupíš
to chci nejvíc
Ref.:
déšť
po skle…
Fin.:
svou kávu už máš vychládlou
pod hrnkem kroužek zůstává
i stejný
chladivý déšť
po skle…